Mnoho velkých podniků řeší naplnění povinností spojených s novelou zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií. Některé z organizací se rozhodli zavést Systém managementu hospodaření s energií (EnMS) dle ČSN EN ISO 50001, jiné si vybrali cestu energetického auditu a jeho aktualizaci každé 4 roky.

V případě energetického auditu se jedná o jednorázovou akci, která mnohdy končí předáním zprávy z energetického auditu. Oproti tomu sytém dle ISO 50001 představuje trvale prováděné činnosti podporující efektivní řízení energetického hospodářství organizace.

Jak ale zajistit, aby zavedený systém dle ISO 50001 splnil očekávání organizace a nebyl jen přítěží, která zaměstnance připravuje o drahocenný čas?

Přečtěte si deset pravidel, které shrnují podmínky pro úspěšné fungování EnMS. Tato pravidla byla sestavena na základě praktických zkušeností z implementace EnMS v průmyslu i veřejné sféře.

Na čem závisí správné fungování ISO 50001?

1. Angažovanost vrcholového vedení

Způsob zapojení vrcholového vedení do systému hraje naprosto klíčovou roli. Bez aktivní podpory vedení a trvalého zvyšování vědomí závažnosti ISO 50001 napříč celou organizací, je systém odsouzen pouze k přežívání.

Je velmi těžké prosadit správné fungování systému, pokud se o něj zajímá pouze energetik a zaměstnanec mající na starosti systémovou část ISO. Protlačit poté přes vedení organizace nějaké změny a vylepšení je téměř nemožné. V takovém případě systém dobře funguje pouze pro tyto 2 osoby, ale zbytku organizace se téměř nedotýká.
V rámci struktury podniku je tedy nezbytné, aby potřeby související s EnMS prosazovalo vrcholové vedení směrem k nižším pozicím, opačným směrem to velmi často nefunguje.

„Proaktivnost vrcholového vedení je jednoznačně jeden z nejdůležitějších aspektů správného fungování EnMS.“

2. Motivace zaměstnanců

Dalším krokem je zavedení vhodného způsobu motivace všech zaměstnanců, kteří jsou zapojení do ISO 50001. Toto je opět úkolem vrcholového vedení.

Může se jednat o odměnu (ne jen finanční) pro:

všechny pracovníky, kteří přicházejí s vhodnými nápady na úsporná opatření (ať už provozního či investičního charakteru);
osoby zodpovědné za dosažení cílových hodnot úspor energie;
pracovníky přinášející jiná zlepšení (např. vylepšení způsobu předávání informací, zefektivnění metodiky energetické analýzy, atd.).

„Vhodná motivace zaměstnanců podpoří možnost neustálého zlepšování EnMS.“

3. Účast energetického specialisty (auditora)

Norma neukládá povinnost využití energetického specialisty s oprávněním dle MPO pro vypracování odborné (energetické) části systému. Problematika je však tak složitá a komplexní, že ji nepokryje ani každý energetický specialista, natož organizace sama. Sebeposouzením organizace nemusí být schopna zajistit:

potřebný nadhled (odstranění provozní slepoty);
stanovení odpovídající hloubky energetické analýzy;
správné nastavení metodiky vyhodnocení významností oblasti spotřeby energie, priorit úsporných opatření, ukazatelů energetické náročnost;
kvalitní obsah školení osob významně ovlivňujících spotřebu energie.

Z odborného pohledu je systém dle normy ČSN EN ISO 50001 v mnohém odlišný od energetického auditu dle vyhl. 480/2012 Sb. Je zde potřeba aplikovat znalosti převyšující stávající legislativní požadavky při tvorbě energetických auditů. Odborník zpracovávající energetickou část by měl být energetický specialista (s oprávněním dle MPO minimálně pro Energetický audit a energetický posudek) se zkušenostmi při zavádění ISO 50001, případně alespoň znalostí ČSN 16247 Energetické audity.

„Energetickou část EnMS by měl zpracovávat odborník – energetický specialista, který má zkušenosti se zaváděním ISO 50001. „

4. Hloubka energetické analýzy

U velkých podniků je energetické hospodářství často velmi obsáhlé a složité. Při zavádění systému dle ISO 50001 není hlavním úkolem hned na počátku zmapovat všechny energetické toky do nejmenších detailů a vytvořit velmi obsáhlou databázi údajů, ve které bude velmi složité se vyznat a hlavně něco vyhodnotit.

Nejsložitějším úkolem je správně vybalancovat míru mezi přínosem detailní energetické analýzy a vynaloženými prostředky na tuto analýzu.

„Pro začátek je výhodnější provést energetickou analýzu více povrchně a v dalších letech ji postupně prohlubovat do větších detailů.“

5. Vyhodnocení významnosti oblastí spotřeby energie

Norma ukládá povinnost vyhodnocovat významnost oblastí spotřeby energie, ale už neříká jakým způsobem. Stačí mezi sebou porovnávat výše spotřeb energií a na základě toho vyhodnocovat významnost? Určitě lze postupovat i tímto způsobem.

Takové vyhodnocení však nebude dostatečně objektivní. A proto je potřeba přistoupit k multikriteriální metodě vyhodnocení. Do vzájemného porovnání významnosti oblastí spotřeby energie lze volit například z těchto kritérií:

Výše spotřeby energie
Náklady na energie
Potenciál úspor energie
Míra zlepšení tepelně technických vlastností budov
Energetická účinnost zařízení
Dopad na životní prostředí (CO₂)
Podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE)

O zařazení oblasti spotřeby energie mezi významné rozhoduje to, zda překročí hladinu významnosti spotřeby energie. Tuto hladinu je nezbytné definovat individuálně pro každou organizaci. Při volbě vhodných kritérií, stanovení jejich váhy a určení hladiny významnosti je vždy potřeba přihlédnout k danému typu provozu organizace a poté zvolit nejvhodnější řešení.

„Vyhodnocení významnosti oblastí spotřeby energie je vhodné provádět multikriteriálně.“